Pět manažerů a jedna manažerka uvízli ve výtahu. Zábrany ztratili po dvaceti minutách

Část Prahy spolu s několika dalšími městy v České republice v pátek odpoledne zasáhl masivní výpadek elektřiny. V hlavním městě se během chvíle začaly tvořit nekonečné kolony vozidel, jelikož nefungovaly ani semafory.
 

 
Problémy měly tramvaje, vlaky i metro. Řada obchodů ani po obnovení sítě nebrala kreditní karty a u pokladen, například v Delmartu, se tak vršilo vrácené zboží. „Drtivá většina zákazníků vůbec nedisponuje hotovostí,“ poznamenala pokladní k třicátnici, která neměla sedmdesát korun na balení pepře.

Naše redakce ještě během výpadku hovořila se skupinou manažerů z Vinohradského obchodního centra, kteří uvízli ve výtahu. Kabina byla podle jejich slov velká, určená pro osm osob. Během výpadku se jich zde tísnilo šest, pět mužů a jedna žena.

„Většinou se s lidmi z ostatních kanceláří potkáte pouze ve výtahu, kde se ze slušnosti pozdravíte, nebo chodíte ve stejný čas kouřit, jinak ne,“ uvedl David Pech, obchodní manažer pojišťovací společnosti. „Nebylo to poprvé, kdy se v budově zasekl výtah. Nervózní jsme proto prvních pár minut nebyli,“ popisuje.

V následující čtvrthodině, kdy se nic nedělo, nejčastěji sledovali displeje mobilních telefonů a mlčeli. Ty ovšem během chvíle přestaly fungovat. „Nejprve byla v dosahu Wi-Fi, potom to skočilo na 5G, potom na 4G, potom už nic, nešlo to,“ řekl nám.

Kamkoli se prý snažili dovolat, nikdo nebral telefony. Stejně během blackoutu dopadla i redakce PrahaIN.cz. Většina tiskových mluvčích energetických společností na dotazy nereagovala.

Ale zpátky do výtahu. „Hasiče nás vůbec nenapadlo volat. V tom výtahu jsme se znali dobře jen tři, se zbylými třemi jsme se vídali, ale nic si většinou neříkali,“ přiblížil David Pech. Nakonec ovšem na necelou hodinu uvěznění vzpomínal v superlativech.

„Ta slečna s sebou měla Fantu a jen tak prohodila, že bychom si mohli zahrát flašku. Tu hru, víte?“ zeptal se.

Šestičlenná sestava v útrobách obchodního centra nakonec zvolila variantu na pravdu. Na koho ukázalo hrdlo plastové lahve, měl odpovědět na otázku protihráče. Když nechtěl, musel dát takzvaný fant.

„Nejdřív nám to přišlo strašně trapné, ale pak jsme se do toho pustili a vrátili se normálně do puberty i bez drinků. Kdo měl kolik partnerů, kolikrát někdo něco ukradl, kolikrát někdo někomu lhal, jaký je šéf člověk a tak. Bylo to výborné, skvělá zábava. Hráli jsme šest kol a najednou jsme si málem padli kolem krku, vůbec bych to nečekal,“ vylíčil dále David Pech.

K počtu odložených fantů nic bližšího říkat nechtěl. „Něco dolů šlo, jo, jo,“ zasmál se.

Čekání na elektřinu sice bylo dlouhé, trvalo bezmála hodinu, ale ta podle něj nakonec utekla jako voda. „Ve výtahu navíc bylo teplo, takže nikdo ani nepotřeboval na záchod, všechno se vypotilo. Bylo super přestat vnímat košili zastrčenou v kalhotách, nezírat do mobilu. S těmi lidmi sedíme v baráku deset let, ale nikdy jsme neprohodili víc než pár slov. Takže pro mě za jedna, neopakovatelná zkušenost,“ uzavřel.

Váš názor na článek (vstup do sekce VĚŘEJNÉ FÓRUM)

Autor: Jan Holoubek
Zdroj: prahain.cz | 4.7.2025