Téměř polovina výtahů v Česku je v nevyhovujícím stavu
Chybějící klecové dveře, nepřesnost zastavování nebo stará dveřní uzávěra. Téměř polovina osobních výtahů v České republice je prý v nevyhovujícím stavu.
Generální sekretář Unie výtahového průmyslu Jan Dvořák vyčítá státu, že se o nebezpečné výtahy nezajímá. Generální inspektor Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) Rudolf Hahn se ale jeho kritice brání.
Čtyřicet tisíc českých osobních výtahů slouží už více než třicet let, některé z nich i dvakrát déle. Staré výtahy mohou být i zdraví nebezpečné. „My si vedeme takovou soukromou statistiku. Registrujeme asi dva smrtelné úrazy ročně," říká Dvořák.
V posledních letech se podle něj vyměňovalo v České republice asi 2,5 tisíce starých výtahů ročně. Loni už ale tento počet klesl.
„Teď už zbývají jen ti, kterým je to úplně jedno. Výtah ještě někoho odveze, ale jestli to někoho skřípne, to je nezajímá," popisuje situaci Jan Dvořák, který se výtahy zabývá už od roku 1981.
Problém vidí zejména v tom, že v České republice neexistuje zákon, který by vynutil výměnu nebezpečných zařízení, ale prý jen nezávazná norma.
Představitelé unie se s ministerstvem práce a sociálních věcí, které má tuto problematiku na starosti, snaží dohodnout na nějakém právním předpisu už osmnáct let. Dvořák sám si takovou úpravu představuje analogicky, jako je tomu u aut: „Je jasně napsáno, jak auto dvacet let staré musí brzdit, svítit a podobně. Pokud se bavíme o výtazích, může
u nás jezdit cokoliv, protože tu neustále platí principy z roku 1968."
Nesledují ale „výtaháři" jen vlastní zájmy? „Řada výtahů nemá prvky, které jsou teď nezbytné, ale to samo o sobě neznamená, že užívání je nebezpečné," řekl Hahn v ČT.
„S Unií výtahového průmyslu průběžně jednáme, pravidla, jak mají výtahy vypadat, existují a důvody k jejich zásadní změně v současné době nejsou," tvrdí mluvčí ministerstva Štěpánka Filipová. Bezpečnost výtahů má podle ní na starosti Státní úřad inspekce práce a jejich revizi Technická komise ČR. Dojde-li k porušení pravidel, mají oba úřady právo požadovat nápravu.
Generální inspektor SÚIP Rudolf Hahn má z jednání unie obavy. Za snahou zabezpečit stárnoucí zařízení vidí především zájem vydělat. Při jednání s „výtaháři" je podle něj nezbytné, aby byli představitelé ministerstva opatrní.
Příklady z praxe? Například společnost Výtahy Ostrava se
v Moravskoslezském kraji stará o zhruba tři tisíce výtahů. Zhruba tisícovkou z nich se vozí obyvatelé panelových domů. Denně musí technici vyjíždět zhruba k dvaceti nahlášeným poruchám. Desetkrát za týden pak pomáhat lidem, kteří zůstali ve výtahu uvězněni.
Úrazy způsobené výtahy nejsou v České republice ničím výjimečným. Například loni v březnu zachytil v Praze oběžný výtah za nohu devadesátiletou ženu. Ta potom musela, zavěšená hlavou dolů, čekat na příjezd hasičů.
Kromě regulačních opatření ze strany státu ale může k výměně starých výtahů přispět
i neviditelná ruka trhu.
„Když přichází nový člověk, který chce byt ve vyšších patrech, tak se samozřejmě zajímá, jestli je v domě výtah, jestli je funkční a jestli je bezpečný," říká ředitel Lidového bytového družstva v Plzni Jiří Hodina.
Autor: ŠTĚPÁN ŽÁDNÍK, TEREZA KRUMPHOLZOVÁ
Zdroj: deník.cz | 2013