REAKCE UNIE VÝTAHOVÉHO PRŮMYSLU ČR NA REPORTÁŽ ČESKÉ TELEVIZE S NÁZVEM "STARÉ VÝTAHY JSOU PŘI SPRÁVNÉM POUŽÍVÁNÍ BEZPEČNÉ, TVRDÍ INSPEKTOŘI"

Vyjádření generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce Mgr. Ing. Rudolfa Hahna, k problematice bezpečnosti starých výtahů, které pronesl dne 20.1.2013 v hlavní relaci zpráv ČT 1 v neděli večer je zarážející pro celou technickou veřejnost, která má trochu povědomost o historii provozu technických zařízení na území ČR a o stavu nazírání na tuto oblast v EU a technicky vyspělých státech.
 

ODKAZ NA ČLÁNEK:  Staré výtahy jsou při správném používání bezpečné, tvrdí inspektoři

V nedělních aktualitách České televize uvedl: "Řada výtahů nemá prvky, které jsou teď nezbytné, ale to samo o sobě neznamená, že užívání těchto výtahů je nebezpečné. Je třeba dodržet podmínky, za kterých je možné je bezpečně užívat". Co lze rozumět podmínkami, ze kterých je možné výtahy bezpečně užívat, aniž by naplňovaly požadavky kladené na výtahy dnešními předpisy bohužel nijak blíže neupřesnil. Možná je to znásobení četnosti kontrol, možná být obezřetný a dát si pozor na něco blíže nespecifikovaného, nebo raději chodit po schodech.

Zajímavé by bylo jeho vyjádření v případě, kdy inspektor inspektorátu práce zjistí chybějící kryt třeba u okružní pily. Bude rovněž práce na této pile posuzována jako bezpečná, budou-li stanoveny podmínky k bezpečnému užívání? Vyjádření nasvědčuje, že SÚIP je stoupencem filosofie z roku 1968, a sice, že prováděnými prohlídkami a zkouškami lze napomoci ke zvýšení bezpečnosti provozu a není třeba zohledňovat trend zvyšování technické bezpečnosti výrobku cestou odstraňování existujících rizik, která vyvolávají nebezpečné situace přímo ohrožující zdraví dopravovaných osob, servisních a inspekčních pracovníků, tedy bez zásahu do konstrukce výtahu.

Je skutečností, že člověk snadno přivykne úrovni bezpečnosti výrobků uváděných na trh v dnešní době. Při kontaktu s výrobky či zařízeními zprovozněnými před dvaceti a více lety zcela jistě opomene, že u těchto zařízení nebyla bezpečnost řešena technickými opatřeními, ale formou příkazů a pokynů. Tak jsme se např. u výtahů setkávali s návody k použití, kde bylo písemně zakázáno užívání výtahu dětmi mladšími 7 let. Nikdo se již neptal, zda si sedmileté dítě tento návod umělo přečíst a dbát pokynů v něm uvedených. Výrobce se ale zprostil odpovědnosti vydáním organizačního opatření. Ze strany státu byla taková opatření považována za dostačující, neboť rozhodujícím kritériem byly co nejnižší náklady vynakládané na bytovou výstavbu. Za připomenutí stojí, že již první československá norma vydaná Českou normalizační společností v roce 1929 ČSN 1023 Zařizování, zkoušení a udržování výtahů, klecové dveře u osobních výtahů nařizovala.

Jak vyplývá ze soukromého přehledu nehod a havárií výtahů UVP ČR je skutečností, že provozním rizikem, na jehož základě došlo k nejvíce smrtelným úrazům na území ČR, je absence klecových dveří výtahu. To, bohužel, není nijak promítnuto do statistik, které mohou mít pracovníci SUIP k dispozici, neboť tyto již historicky zaznamenávají pouze úrazy vzniklé při pracovní činnosti v rámci pracovně právních vztahů. Zřejmě v důsledku absence přehledů úrazovosti v mimopracovní sféře jsou schopni představitelé nejvyšších úřadů pověřených státem výkonem dozoru nad bezpečností technických zařízení zaujímat takové stanovisko, jak bylo prezentováno v relaci České televize.

Je vcelku pochopitelné, že sdružení majitelů domů se líbí a bude se přiklánět k postoji státu, který fakticky podporuje provoz nebezpečných dopravních prostředků, tedy výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů s provozními riziky vysoké úrovně, tím, že k zajištění bezpečnosti takovýchto výtahů netřeba konstrukčního zásahu, ale postačuje provedení jakýchsi organizačních opatření. Tato cesta je z ekonomického hlediska pro majitele výrazně vítanější, než cesta zvyšování bezpečnosti realizací technických opatření, která je spojena s určitými finančními náklady. S majiteli domů je třeba o změně názoru diskutovat. Obtížně pochopitelné a zarážející je, že stát v pozici garanta ochrany zdraví občanů není propagátorem trendu zvyšování bezpečnostní úrovně výtahů cestou konstrukčních technických opatření, a necítí žádnou odpovědnost za vědomé provozování nebezpečných dopravních zařízení a nestaví se na stranu rodičů dětí, které následkem chybějících bezpečnostních prvků utrpěly vážná poranění, ne-li přišly o život.

A proto vyvstává otázka. Jakou formou naplňuje stát svou základní povinnost vyplývající z čl. 31 Listiny základních práv a svobod, na základě které má každý nárok na ochranu zdraví. Listina nemá na mysli pouze ochranu občanů v rámci pracovněprávního vztahu. Opravdu u ostatních postačuje k naplnění tohoto požadavku organizační opatření typu "TAM SI NESTOUPEJ", "DEJ SI POZOR", "STŮJ BEZ HNUTÍ" a podobně...?
 

Autor: UVP ČR, Ing. Bohuslav Kratěna, Ing. Jan Dvořák