Použití a postup posuzování nebezpečí u výtahů

Článek H. E. Peela se zabývá posuzováním a vyhodnocováním rizik se zvláštním zaměřením na použití technického dokumentu ISO/TS 14798 u výtahů. Tento dokument byl použit při tvorbě ČSN EN 81-80, podle které jsou posuzována bezpečnostní rizika u výtahů v provozu, které provádí formou Inspekčních prohlídek inspekční orgány.
 

 
Úvod
Provoz výtahů podle výtahových předpisů, jako je na příklad směrnice pro výtahy, usnadňuje inovaci při zachování veřejné bezpečnosti. Na základě norem pro výtahy konstruktéři prokazují bezpečnost metodou nazývanou posuzování rizika. Zastánci této metody nazvali použití metody posuzování rizika pomocí pro vývoj norem a předpisů. Posuzování bezpečnosti je jednou z odpovědí na tuto výzvu. Posuzování bezpečnosti zahrnuje opakovaný analytický postup posuzování rizika bez zadání specifických úrovní závažnosti úrazů nebo pravděpodobnosti výskytu nebezpečí. Posuzování nebezpečí poskytuje důležitý nástroj pro vývoj předpisů, posuzování nebezpečí je náchylné ke zkreslenému a konzervativnímu výstupu.

Silnou stránkou posuzování nebezpečí je identifikace široké oblasti konkrétních, možných a předpokládaných nebezpečí. Při identifikaci nebezpečí případných rizik pro uživatele zařízení, stanoví tým pro posuzování nebezpečí řešení zmenšující nebezpečí. Zatím co zmírňující řešení často ponechávají zbytková nebezpečí, posuzování nebezpečí sleduje opakovaný postup identifikace nebezpečí, jeho zmenšení, nové posuzování nebezpečí vyplývající z předkládaného zmírnění, další zmenšení pokračuje, dokud tým dostatečně nezmenší nebezpečí. Výstupem posouzení nebezpečí je řada bezpečnostních parametrů vedoucích k formalizaci navrhovaných požadavků na předpisy.

Tento článek uvádí jednu z možností posuzování nebezpečí. Začíná se stručným přehledem posuzování rizika a alternativním posuzováním nebezpečí. Článek pak probírá postup posuzování nebezpečí vhodný pro vývoj předpisů. Diskuze se zabývá rozsahem projektu, tvorbou týmu, vznikem nebezpečných případů, zmenšováním možných nebezpečných situací a konečně vytvořením bezpečnostních požadavků a bezpečnostních parametrů. Omezení tohoto způsobu posuzování nebezpečí pak článek uzavírá.
 


Posuzování nebezpečí a rizik
Osoba vystavená zdroji možného zranění se nachází v rizikové situaci. Při posuzování rizika je úroveň rizika stanovena kombinací závažnosti možného úrazu a pravděpodobnou četností výskytu. Závažnost úrazu může zahrnovat velmi vážný případ, jako je smrt a až zanedbatelný případ, který nekončí zraněním nebo nemocí. Rozsah četnosti výskytu nebezpečí je od častého výskytu, kdy se nebezpečí vyskytuje opakovaně až k zanedbatelnému, kdy nebezpečná událost vyžaduje čin úmyslný nebo čin z nedbalosti. Ke zmenšení rizika dojde, když výsledná kombinace závažnosti a četnosti se stane zanedbatelnou. Techniku posuzování rizika poskytuje směrnice a definice přijatelných úrovní rizika (viz ISO/TS 14798).
 


Posuzování rizika
Posouzení rizika je založeno na metodě používané k vyhodnocení bezpečnosti nové techniky a konstrukce. Obecně uznávaná metoda posuzování rizika je kvalitativním přístupem k hodnocení rizika. Efektivní použití posouzení rizika vyžaduje pracovní tým ke stanovení lékařských biomechanických účinků vyplývajících z nebezpečných situací. Posuzování rizika také vyžaduje pracovní tým ke stanovení pravděpodobnosti výskytu každé nebezpečné situace.

Při uplatnění obecně použitelné nebo nové konstrukce pracovní tým často postrádá dostatečnou zkušenost k určení a zdůvodnění úrovní závažnosti. Stanovení pravděpodobnosti výskytu nebezpečí nevyzkoušeného technického zařízení nebo nově vyvinutého snížení nebezpečí je tedy problematické. Začíná-li posuzování rizika s vyloučením požadavků existujících norem, málokdy existují údaje o pravděpodobnosti výskytu nebezpečí u předpokládaného nechráněného sytému. Při hodnocení obecně používané nebo nové konstrukce, nebo nejsou-li k dispozici údaje o závažnosti úrazů nebo o četnosti výskytu, přínosem by mohlo být použití upraveného způsobu posuzování rizika nazývaného posuzování nebezpečí.
 


Alternativní posuzování nebezpečí
Stanovení nebezpečí a pravděpodobného účinku snížení nebezpečí může být obtížné, nejsou-li k dispozici objektivní kvalitativní a kvantitativní údaje o závažnosti nebezpečí nebo o pravděpodobnosti výskytu. Posuzování nebezpečí poskytuje alternativní metodu při opakované identifikaci a snižování nebezpečí, postup posuzování rizika bez stanovení určitých úrovní rizika. Zatím co posuzování nebezpečí nezahrnuje objektivní posuzování rizika, nebezpečí oboje zná a hypoteticky se stane předmětem snižování. Výsledkem je konzervativní přístup k bezpečnosti.

Posuzování nebezpečí dovoluje týmu expertů odhalovat, hodnotit a snižovat potenciální rizika spojená s nebezpečnými situacemi s vyhnutím se omylu v preciznosti. Analytikové ovlivněni omylem v přesnosti chybně vyvozují podstatné rozdíly v chybějících důkazech statistických hodnot. Na příklad majitel budovy trpí omylem v přesnosti, když se zastává hodnot malých rozdílů při jízdě dolů hydraulického výtahu při porovnávání jízdy dolů v horkém letním dni a ve studeném zimním dni. Při posuzování rizika týmy se stanou předmětem omylu při přiřazování konečných úrovní rizik pro přibližné nebo subjektivní údaje. Zatím co pracovní tým při použití metody posuzování nebezpečí nepřiřazuje hodnocení závažnost úrazů nebo pravděpodobnost výskytu, neuvažuje se předpoklad, že snížení nebezpečí se zanedbatelnými účinky mění úroveň souvisejícího rizika.

Při posuzování nebezpečí povaha pracovního týmu, řečnická obratnost členů týmu a přesvědčivost ovlivňuje identifikaci a všímá si možných nebezpečí. Pracovní tým ovládaný objektivními odborníky pro bezpečnost, neuplatňujícími nárok na obchodní úspěch nebo propad výrobku, které se analyzují, může mít tendenci ke konzervativnímu zacházení s možnými nebezpečími. Jestliže vlastnosti pracovního týmu ovlivňují stanovení nebezpečí a rizik, pak kvalita a vyváženost členství se stává primárním předchůdcem efektivního a objektivního posuzování nebezpečí. Špatně vytvořené týmy by mohly použít posuzování nebezpečí k ospravedlňování vlastních zájmů selektivním vyzdvihováním nebo zveličováním jistých možných nebezpečí a potlačováním nebo minimalizací jiných nebezpečí. Před utvořením pracovního týmu je třeba zvážit zkušenost, motivaci a zájmy kandidátů týmu.
 


Postup posuzování nebezpečí


● Úvodní přehled postupu
Cílem posuzování nebezpečí je stanovení a zmenšení nebezpečí použitím systematického a pečlivého postupu. Prvním krokem v posuzování nebezpečí je kontrola definice rozsahu projektu zamýšleného použití nebo nesprávného použití systému. Pracovní odborný tým vytvoří seznam nebezpečných případů a sníží každé nebezpečí změnou konstrukce, jiným způsobem používání nebo ochrannými opatřeními. Pak tým sumarizuje a uspořádá snižující opatření do souhrnu požadavků nazvaných bezpečnostní požadavky. Bezpečnostními parametry je kvantifikované, normativní a vymahatelné vyjádření těchto bezpečnostních požadavků.

● Stanovení rozsahu posouzení nebezpečí
Posouzení nebezpečí začíná definováním účelu studie, vytvořením týmu a osamostatněním výrobku, jeho používání a stavem šetření. Účelem by mohlo být hodnocení stávajícího systému ve světle nové a zdokonalené techniky, změny používání nebo inovace zařízení, které neodpovídá předepsaným normám. Posouzení nebezpečí zaměstnává početný pracovní tým, složený z vedoucího, jeho zástupce, sekretářky a odborníků s technickou a bezpečnostní zkušeností. Vedoucí má odpovědnost za činnost týmu. Zástupce vede tým v procesu posuzování nebezpečí. Sekretářka se stará o dokumentaci a zobrazuje pro tým projekty týmu při posuzování nebezpečí na obrazovce pro přehled a diskuzi.

Předmětem posouzení nebezpečí je velký rozsah výrobků včetně kompletních zařízení a jejich komponent. Pokud se to aplikuje na výtahy, typickými příklady by mohly být nové konstrukce, jako jsou pneumatické výtahy a výtahy bez strojoven, stroje pro vyrovnávání polohy klece, klecové nebo šachetní dveře, ochranné systémy pro dveře, lanové závěsy, omezovače rychlosti atd. Aplikacemi mohou být výtahy pro bytové domy, administrativní nebo obchodní budovy určené pro veřejnost, osoby nebo náklady. Umístění výtahů může zahrnovat mechanickou část nebo zařízení pro údržbu ze střechy klece, z prohlubně, šachtu nebo strojovnu. Předmětem mohou být rovněž různé situace uživatelů zařízení, jako na příklad nastupování, vystupování nebo ovládání v kleci. Při posuzování nebezpečí pracovní tým určí specifickou část zařízení, která se bude posuzovat, její umístění, odpovídající podmínky prostředí, zamýšlený účel šetření, události vedoucí k nebezpečným situacím, vlastnosti a místo uživatelů, montážních nebo servisních pracovníků zařízení.

● Výjimky z předpisů a norem
Cílem posouzení nebezpečí je zjištění a zmenšení možných nebezpečných situací. Přednostním řešením je odstranit možná nebezpečí. Když se řešením nemůže odstranit možné nebezpečí, pak řádně navrženým zmenšením je třeba snížit související riziko na minimální úroveň. Typická zmenšení nebezpečí zahrnují ochranná opatření, rekonstrukci zařízení nebo změny v používání. Varovná upozornění a školení uživatelů jsou přijatelná pouze tehdy, nemůže-li pracovní tým dostatečně minimalizovat možné nebezpečí.

Pro podporu nového minimalizujícího opatření nebezpečí pracovní tým často bere v úvahu, že požadavky stávajících norem nejsou účinné. Výjimky z požadavků stávajících norem umožňují pracovnímu týmu odhalit a prošetřit zásadní nebezpečné situace. Po jejich zjištění může pracovní tým přistoupit k různým zmenšením nebezpečí a vybrat ty s vyčerpávajícím účinkem. Požadavky použitých norem s úplným a potenciálním snižujícím účinkem se uplatní při postupu snižování nebezpečí.

● Nebezpečné případy
Dalším krokem při posuzování nebezpečí je zpracovat přehled možných nebezpečných případů popsáním nebezpečných situací, které mohou způsobit možná zranění nebo pravděpodobné účinky. Identifikace nebezpečí předpokládá nechráněný systém bez příslušných bezpečnostních zařízení nebo druhu provozů odpovídajících požadavkům současných norem. Nástroje stimulující vývoj případů zahrnují klíčová slova uvedená v ISO/TS 14798 společně s příchodem a odchodem uživatelů, polohou těla vzhledem k zařízení, možnou polohou uživatelů, fyzickými vlastnostmi uživatelů a znalostí zařízení uživateli.

Klíčová slova v ISO/TS 14798 uvádí různé druhy nebezpečí:

1. elektrická, mechanická, tlak, kouř nebo jedy;
2. možná zařízení, systémy a lidské selhání;
3. okolní faktory ovlivňující událost jako je déšť, oheň, kouř nebo faktory způsobeny lidským konáním a
4. nebezpečné situace vznikající používáním nebo činností zařízení.
 

Osoby mohou vstupovat, vycházet, být uvnitř, nad, pod, vedle, pohybovat se vpřed, pohybovat se vzad, pohybovat se paralelně se zařízením nebo kolmo k zařízení. Účinek nebezpečí se může vyskytnout bezprostředně, se zpožděním, přímo, nepřímo, šikmo a může účinkovat na uživatele fyzicky nebo mentálně.

Částmi těla se míní chodidla, ruce, prsty, paže, nohy, hlava a trup. Uživatel může ve vzpřímené poloze, se skloněnou hlavou, v dřepu, chodit, plazit se, běžet, upadnout nebo stát. Mezi uživatele patří nemluvňata, děti, dospělí a starší osoby. Mezi fyzické vlastnosti patří omezené vidění, sluch nebo pohyb. Mezi mentální vlastnosti patří znalost zařízení, předem vytvořená očekávání, školení, schopnost psaní a znalost jazyka, obecné poznávací schopnosti a úmysly.

● Postup při posouzení nebezpečí
Při posouzení nebezpečí pracovní tým vybírá možné nebezpečné situace, stanoví příčiny možného nebezpečí a účinky vyplívající z nebezpečné situace, snižuje tato nebezpečí, pak odhaluje a zmenšuje všechna zbytková nebezpečí. Na příklad existuje nebezpečná situace, jestliže klec odjede ze stanice při otevřených šachetních dveřích. Případ vytvářející možné riziko je to, že si uživatel nevšimne, že klec není ve stanici. Výsledkem nebezpečí je, že spadne do šachty, to vede k vážnému úrazu. Zmenšení nebezpečí obecně vyžaduje zavřené a zajištěné dveře před odjezdem klece ze stanice. Zbytkovým nebezpečím je porucha zařízení kontrolující zavření a zajištění dveří. Kritéria pro konstrukci, zkoušky a certifikace třetí osobou zmenšuje zbytkové nebezpečí. Při posuzování nebezpečí pracovní tým stanoví každý nebezpečný případ a důsledek případu a účinky dosažením souhlasu na zmenšení nebezpečí. Pak pracovní tým zmenší všechna zbytková rizika. Některé nebezpečné případy nevyžadují žádné zmenšování. Nová aplikace požadavků existujících norem by mohla zmenšit další nebezpečí. Jindy si zmenšování nebezpečí vyžádá některé nové formy ochranných prostředků nebo jinou konstrukci zařízení. V některých nebezpečných situacích může alternativní zmenšování nebezpečí poskytnou rovnocennou ochranu.

● Požadavky bezpečnosti a parametry bezpečnosti
Stanovením bezpečnostních požadavků a parametrů vrcholí postup posouzení nebezpečí. Bezpečnostní požadavky a parametry jsou odvozeny přímo z metody zmenšování možných nebezpečných situací. Bezpečnostní požadavky popisují metodu zmenšování nebezpečí s použitím interpretačního jazyka. Bezpečnostní parametry předepisují a kvantifikují bezpečnostní požadavky s využitím takových kritérií, jako jsou minimální nebo maximální rozměry, váha, energie, síla, rychlost, pásma nebo omezení používání.

Při posouzení nebezpečí u výtahu technická zpráva ISO/TS 22559-1 "Obecné základní bezpečnostní požadavky" (GESR) potvrzuje kritické bezpečnostní požadavky. Požadavky ISO GESR ověřuje, zda navržená řešení pro zmenšení nebezpečí odpovídají aplikovaným nebezpečím prošetřovaných případů, jak je uvedeno v ISO/TS 22559-1. Konečně pracovní tým může podle příslušných norem určit, zda existující normy obsahují požadovaná opatření nebo vyžadují úpravy.

● Meze posouzení nebezpečí
Aplikace posouzení nebezpečí poskytuje pracovnímu týmu strukturovanou techniku schopnou zjistit celou řadu možných nebezpečí. Zatím co posouzení nebezpečí nestanovuje závažnost možných úrazů nebo pravděpodobnost jejich výskytu, všechna zjištěná nebezpečí se stávají předmětem jejich snižování. Nicméně posouzení nebezpečí bez posuzování velikosti nebezpečí může vyústit ve výsledek zahrnující nákladné a rozsáhlé bezpečnostní požadavky s minimálními náklady.

Ačkoliv je posouzení nebezpečí systematický a přesný postup, zůstává tu možnost zkresleného výsledku. Členové pracovního týmu s dynamickou motivací, znalostmi a zájmy mohou hodně ovlivnit stanovení a velikost nebezpečí. Výzkum ukázal, že složení týmu, velikost týmu, rozdíly v přístupu a nefunkčnost týmu, pokud jde o soulad, vyhovění si, poslušnost, přesvědčení, vyhraněnost a skupinové názory ovlivňuje výsledky pracovního týmu. Zatím co postup posouzení nebezpečí poskytuje efektivní metodu vytvořit a zmenšit nebezpečné situace, nedostatek objektivní metody k určení pravděpodobnosti výskytu nebezpečí nebo nedostatek odborných znalostí potřebný ke stanovení závažnosti vede hodnotící tým až k hranici lidské racionality, psychologickým faktorům, nepřesnému ovlivňování nebo politickým vlivům. Přehled a shoda bezpečnostních požadavků a parametrů zpracované pracovním týmem s různými a vyváženými odborníky by mohl být výsledným krokem posouzení nebezpečí.

Stanovení široké oblasti skutečných, možných a předpokládaných nebezpečí je silným aspektem posouzení nebezpečí, ale tato přednost vyžaduje čas a úsilí. Aplikace dobře přizpůsobené posuzování nebezpečí mohou zahrnovat nové výtahové systémy, důležité změny v používání zařízení nebo souhrn dvojznačných a mnohostranných situací. Posouzení nebezpečí nic nepřidá, když počet nebezpečí bude malý, dobře známý nebo s předem známými zmírňujícími řešeními. Při stanovování a klasifikování nebezpečí nebo při stanovování účinnosti snížení nebezpečí subjektivnost omezuje posuzování nebezpečí jako jedinečné metody pro hodnocení bezpečnostních požadavků a parametrů. Spojení posouzení nebezpečí s postupy vedoucími členy pracovního týmu k výběru a shodě může přeměnit posouzení nebezpečí v účinný nástroj, který pomůže k úpravě norem.
 


Závěr
Posouzení nebezpečí nabízí strukturovaný přístup k vývoji bezpečnostních požadavků a parametrů. Systematická, přesná a rozsáhlá analýza parametrů systému, možných poruch, okolních faktorů a parametrů užívání a uživatelů. Posouzení nebezpečí vytváří pro vyšetřující tým velký počet nebezpečných případů při systematické a rozsáhlé analýze systému, možných poruch, okolních vlivů a užívání nebo uživatelů. Protože pracovní tým snižuje každý nebezpečný případ a zbytkové nebezpečí, je k dispozici soubor požadavků pro zvýšení bezpečnosti. Konzervativní přístup k bezpečnosti má za následek věrnou aplikaci posouzení nebezpečí různorodým, vyváženým a nezaujatým týmem odborníků.

Posouzení nebezpečí má vážná omezení a je to postup vyžadující čas. Posouzení nebezpečí může také být předmětem různého zkreslení, jako je selektivní vyzvedávání nebo potlačování případů, shoda, vyhovění někomu, poslušnost, přesvědčování, polarizace a skupinové názory. Tato omezení naznačují, že posouzení nebezpečí nemůže poskytovat výhradní ospravedlnění pro všechny bezpečnostní požadavky a parametry. Avšak je to důležitý nástroj pro velký počet možných nebezpečných situací a pro návrhy na zmenšení nebezpečí.
 


Vysvětlující terminologie:

 

nebezpečí - možný zdroj škody
Poznámka: Termín "nebezpečí" se posuzuje tak, aby se určil původ nebo povaha očekávaného nebezpečí (např. nebezpečí elektrického úrazu, nebezpečí sevření, nebezpečí střihu, toxické nebezpečí, nebezpečí požáru, nebezpečí utonutí)

nebezpečná událost - příhoda, při které nebezpečná situace vyústí ve škodu

nebezpečná situace - okolnost, při které jsou lidé, majetek nebo životní prostředí vystaveny jednomu nebo více nebezpečí

závažnost - kvalitativní ocenění nejhoršího incidentu (následku), který by mohl způsobit zvláštní nebezpečí

riziko - kombinace pravděpodobnosti výskytu nebezpečí a závažnosti tohoto nebezpečí

zbytkové riziko - riziko, které zůstává po provedení nápravných opatření

přijatelné riziko - riziko, které lze přijmout v souvislosti s běžnými hodnotami společnosti

posouzení rizika - souhrnný postup zahrnující analýzu a hodnocení rizika

velikost rizika - způsob rozhodování spočívající na matici x-y ke zviditelnění posouzených

 

 

Autor: H. E. Peel, Elevator World | Překlad: František Jaroš, Václav Vaněk

Zdroj: TZB-info | 2006